Veronika Vrtělková

Seminář společenských věd má jedno z témat lidská práva a tak proč nevyužít možnosti přednášky přímo od zdroje... :) Studenti se jednoho rána tedy sešli před Úřadem vlády, po přesvědčení pána u ochranky, že s sebou opravdu mají i vyučující byli vpuštěni, aby v sále přesvědčovali přednášející, že jejich skupinka čítá opravdu 5 lidí a ne 6, protože ten šestý v pořadí je opravdu jejich vyučující... po peripetiích přednáška mohla začít a Honza se projevil jako velký soupeř, jelikož jeho připomínky byly věcné, trefné leč velmi kulantní :) Celou akci jsme zhodnotili, že jsme připraveni, jelikož moc nového nám to nedalo a tedy se rádi vrátíme na naší úrodnou půdu EDUCAnetu :)  

Jelikož náš tým tvoří i ti nejmladší školního vzdělávacího procesu, bylo nutné je seznámit i se životem vyšších pater, kam nepochybně budou jednou směřovat jejich kroky. Využili jsme této příležitosti a umožnili i maturantům, aby se vžili do role pedagoga a postavili se před tu řadu párů očí a zkusili si řídit kolektiv a při tom jej něco naučit... Je tedy ale velmi úsměvné, že po ukončení čtyřhodinové akce sami studenti vypadali značně unaveně a frustrovaně... :)

Když se z malých a vykulených prcků v prvním ročníku stanou dospělí pánové a dospělé dámy.... je to paráda. Sítem 4 let neprojdou všichni. Řada to během let vzdá, zamotá se do vlastních problémů, které jim zamotají hlavu a pak zjistí, že jim ujel vlak...nebo prostě zjistí, že toto nebyla ta pravá volba... Ale ti, co dojdou až do cíle, tak ty čeká zasloužený večer, který paří jen jim a oni si jej udělají po svém... Jsme rádi, že i letošní maturanti si plánují s vůj maturitní ples a zároveň budou imatrikulováni i noví členové našeho týmu EDUCAnet... :) Tedy těšme se :)

Brát druhý jazyk jako nutné zlo a trápit se ve škole... Tento pocit ve studentech zřejmě převládá, pokud se bavíme o druhém cizím jazyku. Ale proč k tomu nepřistoupit efektivněji? Proč si neříct, že když už tu školu musíme platit, musíme tu sedět, proč toho nevyužít a během roku nenasbírat znalosti k pokročení v úrovni. Jednou se mi to bude hodit a navíc, když si udělám ještě certifikát, tak nejen že mi škola přispěje, když budu úspěšný, ale mám do CV další položku... :) Třeba němčina je jazyk 88 miliónů občanů EU a je jedním ze tří pracovních jazyků EU... Německo je jednou z největších exportních zemí světa...a pro ČR stále velký obchodní partner...a pro akademiky je to jazyk s velkou důležitostí vedle angličtiny též... Proč tedy němčinu brát jako nutné zlo?

 „Bankéři jdou do škol“ je projekt České bankovní asociace (ČBA), která se tímto snaží o osvětu a edukaci mladých lidí v oblasti financí a zároveň tak upozorňuje na důležitost výuky finanční gramotnosti. Projekt, postavený na osobních setkáních vrcholových představitelů bank se studenty středních škol, je realizován od roku 2014. Každý ročník akcentoval jednu oblast nakládání s financemi – první ročník finanční gramotnost, druhý téma digitálního bankovnictví. V rámci letošního ročníku měli studenti jedinečnou příležitost diskutovat s bankéři o tom, jak se bezpečně pohybovat v on-line prostředí, jak rozpoznat kybernetický útok a jak jsou na internetu zabezpečeny banky. Dnešní přednáška s Ing. Laštovkou z ČMSS byla pro naše studenty opět velkým přínosem.

Co je cílem školy? Dnes se tato otázka jeví, jako velmi svízelná a nutně vedoucí k polemikám. Zejména mezi kantory a rodiči se objevuje rozdílný pohled na smysl instituce jménem škola. Z vypozorovaného mi přijde, že rodiče by nejraději přenesli na školu i funkci zaopatřovací, vychovávací a snad i tu odpovědnost za "osobnost" by nejraději přišpendlili škole, aby v případě neúspěchu, si měli na koho ukázat. Ale těžko soudit svědomí mnoha. Škola tuto svou funkci vidí asi takto. Vzdělávat! Socializovat a formovat naši budoucí elitu. Nebudeme je již učit, že odpadky patří do koše a že se zdraví starší osoby v budově či že pozdrav "zdar pindo..." nepatří mezi běžné pozdravy ani mezi přáteli... Náš cíl je vychovat z nich moudré a kritické osoby, které dokáží na základě svých schopností a dovedností, vědomostí vyvozovat kritické úsudky a vhodně je ventilovat. Umění argumentace je dle nás klíčem k úspěchu v praktickém životě. Leč argumentace je založena na rozumových úsud

Volby do zastupitelstev krajů v ČR 2016  se uskuteční 7. a 8. října. Ve stejném termínu proběhne i první kolo senátních voleb. Studenti si jako vždy již u nás na škole mohou zkusit tuto činnost nanečisto.  Studentské volby proběhnou 20. 9. 2016 a těšíme se, jaké volební preference studenti mají :)

Školní rok žákům začíná 1. 9. a vyučujícím o 2 týdny dříve. Proč? Příprava školního roku je velká byrokracie a letošní rok byl i ve jménu stěhování myšlenek :) Místnosti jsou připravené k sezení, k výuce téměř :) Čekáme na dataprojektory, plátna a další nutnosti pro příjemnější výuku :) První den jsme si zpestřili o absolventa Jirku a jednoho z rodinných příslušníků žáků ZŠ Bena. Nejzáživnější byl asi projev naší paní ředitelky, které ale patří velký DÍK, jelikož nás přestěhovala do větších prostor konečně. Budova je mnohem profesionálnější, větší a voní novotou :) Studenti se tváří, že si zvyknou a zatím se usmívají... ale dáváme jim tak měsíc, než jim opět vyvstane na tvářích výraz pološílenosti :) Přejeme studentům do nového školního roku v nové budově a s novými vyučujícími mnoho úspěchů a pohody :)

..."O čem to mluví? V jakým jazyce to mluví? Tohle jsme dělali? Sakra, jo, tohle už jsem slyšel..." a mnohem více se studentům během prvních hodin v září honí hlavou. Bohužel ani to je většinou nenavede zasednout hned a obnovit tu pověstnou paměťovou stopu... a to ani nadcházející maturanty... Jak to? Stále je dost času totiž. "Klid mami, to zvládnu. Mám to pod kontrolou". To asi slýchá řada rodičů. (www.google.com) Jenže jak čas plyne...jde do tuhého. A opět zazní pověstná věta: "Klid mami, to zvládnu. Mám to pod kontrolou".Čas plyne dál a je tu první pololetí - leden: "Prosím, nemohl bych ještě přinést nějaký referát? Nemohl bych se ještě nechat přezkoušet?..." A nyní začíná nastupovat stres, který od září čekal připraven za dveřmi, aby mohl nastoupit v plném entrée :) Druhé pololetí je již výživnější. To se mění i výrazy ve tváři nejen studentů ... A prosby jsou usilovnější a usilovnější... A noci kratší a kratší... Nebylo by l

Zdál se to být nepředstavitelný problém, ale realita ukázala, že stačí pár mužných paží a přesun z místa na místo se odehrál během "několika hodin"... Zabalit krabice s hromadou chytrých knih, skript a CD... to zvládl i učitel :) Tíha těchto vědomostí však již byla prací pro zdatné paže a několik nákladních aut, která odvážela i "pohodlné" školní lavice, na nichž studenti doslova hltají informace o vědění. :) Tedy zabalit, připravit k odvozu...se zdálo být hračkou. Na druhé straně ... Příjezd do nové budovy, kde se ony krabice "jakoby ocitly", už tak pohodový se nezdál. Místnosti, kde se odehrávaly hry strýčka Pompy, byly přeplněné nábytkem, který ležel na hromadě a na Vás padla ta věta: "Nuuu...teď se tím prokousej a utvoř z toho kabinet a třídy!" Tedy odložíte kabelku, klíče, vyhrnete rukávy a pustíte se s vervou do "škatulata-škatulata-hýbejte -se". Po 2-3 hodinách z toho skutečně vykouzlíte prostor vhodný k práci. Nyní zbý

Jakmile se přehoupne květen do června, pro žáky je to signál: "Koneeeec" :) Jakmile se přehoupne květen do června, pro učitele je to signál: "Začíná masakr" :( Rozdílné vnímání je způsobeno tím, že zatímco žák se vidí už na konci měsíce s odchodem na prázdniny, učitel vidí šibeniční termín doplnění témat a známek. Bohužel přinutit žáky k činnosti lze pouze "trestem" špatné známky. Následuje ale maraton, kdy žáci bombardují učitele prosbami, škemráním ještě o další a další termín, ještě další a další opravu a učitel potom zvažuje, zda není lepší si přinést spacák a rovnou ve škole přespávat. Do toho se probouzí někteří rodiče, kteří nevěří svým očím, když se podívají po půl roce na známky a přibude maraton schůzek s rodiči.... Zasloužený odpočinek tedy v létě si učitel opravdu užívá a hledá dovolenou v katalogu s poznámkou: :nevhodná destinace pro osoby mladší 16 let" ... 

Měsíc květen je jeden z nejnáročnějších měsíců v praxi učitele střední školy. Konec dubna je ve znamení rozhodování se o budoucích několika měsících studentů, což svědomí pedagoga nedopustí jen tak ledabyle přejít a když už vyřeší inu záludnou otázku "pustit či nepustit", začne období nervů, zda udělal dobře a zda student skutečně předvede u zkoušky, to co by měl, tzn. je-li učitelem připraven či ne! Možná si říká mimopedagogický pracovník, že to máme, my učitelé, v paži....ale věřte, že tomu tak není. Když už ale se rozhodneme studenta pustit ke zkoušce z dospělosti, jdeme do toho i s tím, že se mu budeme snažit pomoci, když už přijde to známé "okno" :) Kdo se učí a připravuje svědomitě, ten této naší pomoci dokáže využít. Jsou ale případy, kdy se rozhodneme pustit žáka k maturitě, ale stoprocentně o tom přesvědčeni nejsme. Jsou tam ještě nedostatky, které naše přesvědčení brzdí... :( Studenti potom slibují a slibují a my jim věříme, protože jde přeci o jejich ma

Ano, řeč není o ničem jiném než o Černobylu. 25. 4. jsem žáky gymnázia vzala na zvláštní akci s názvem "Černobylfest". Generace žáků současných 1.-3. ročníků sice zná pojem Černobyl" a někteří dají dohromady i informaci o tom, co se tehdy - pro ně hodně dávno - stalo. Kdy to ale bylo, to již nevědí. Všichni však znají paní Danu Drábovou a oblast vědění kolem ní. Někteří ale znají i pojem Fukušima a mnozí dají dohromady i období události. Nicméně téma této akce pro ně nijak fascinujícím nebylo. Jak by mohlo být, když Černobylská tragédie 4. reaktoru je pouhou větou v dějepise a důsledky se již nerozebírají. Narazí se na tuto "větu" ještě v zeměpise a v přírodních vědách, ale konkrétní úkazy tragédie žáci viděli až na dokumentech toho "festu". Francouzský režisér se vzděláním v jaderné fyzice natočil řadu dokumentů o jaderné energii, elektrárnách a především si během té doby uvědomil, jak moc lidstvo má tendenci zapomínat a vytěsňovat i tak zásadní info

A je to tady! 4 roky studia na střední škole...denní stereotyp a  denní nervy... Denní vstávání a vytoužené víkendy a prázdniny... To vše 29. 4. pro studenty 4. ročníku skončilo! Už žádné "musíš" a "měl bys" ! Teď již mají středoškolské vzdělání uzavřené a zbytek je na nich. Chtějí-li však zaškrtávat kolonku "středoškolské vzdělání s maturitou", musí ještě pár týdnů makat! Tento maraton začal již 27. 4., kdy si napsali profilové zkoušky a tento týden již v plné parádě se potí nad státními písemnými. V plné parádě znamená, že ti, co to skutečně berou vážně, přišli již v oblecích či společenském outfitu. Již v pátek před vysvědčením jsme jim domluvili přednášku, která se jim do života hodí víc, než si myslí - Etiketa pro studenty. Někteří však tuto část zase tak vážně neberou. Zdaleka ne jen kvůli oděvu, ale neřeší ani čas! Celý rok od studenta slýcháme: "já zaspal, promiňte", ale že se mu to podaří i na maturitu?! V tuto chvíli jde již jakákoli le

Školní řád praví spoustu pravidel, která vymezují jednání ve škole a vůči ní. To víme zejména my, pedagogičtí pracovníci, a pár studentů, kteří měli již tu čest obdržet nějakou tu "odměnu". Jaký je však dopad výchovných opatření? Vybavíme-li si my, starší generace, reakci rodičů při nějakém tom výchovném opatření, zdá se, že tehdy byl jejich dopad brán mnohem významněji než je tomu dnes. Stačilo jen napomenutí "třídního" a bylo jasné, že to bylo max., co nám prošlo... Dnes? No.... minimálně se zdá, že je rodiče neřeší, protože jinak si nedokážu představit, jak je možné, že student každý půlrok nasbírá celou řadu (vyjma vyloučení) a takto "úspěšně" pluje i ve druhém pololetí maturitního ročníku. Je to snad nový adrenalinový, leč zdravější sport? Nebo úkaz toho, že je v dnešní společnosti něco "jinak"?

Chodím-li do školy, kde se MUSÍM učit, pracovat a snažit se.... když to ve finále nese ovoce a cvičně napíšu certifikát z němčiny úspěšně ... Tak co to zkusit na ostro? ;) Odejít ze školy s papírem navíc, co se mi hodí do CV a přitom u toho nestrávit ani čas navíc... A ještě k tomu dostanu při úspěšném složení lepší známku... A bonus: když složím velmi úspěšně, škola nám jej proplatí celý a nebo alespoň přispěje... Tak to je výzva :) Jdeme do toho! :)

Neustále slýcháme, jak je němčina ošklivý a těžký jazyk a jak to nejde se naučit. Ale ukazuje se, že když se chce, tak to jde. Druhý ročník, tzn. po roce a půl, si zkusil napsat cvičně Zertifikat Goethe Institutu úrovně A1 (Start in Deutsch) a výsledek? Až na jednoho studenta - všichni udělali! Třetí ročník si pro změnu zkusil Zertifikat Fit in Deutsch (A2) a jeden na 95% a zbytek? Udělal také! Čili není to o tom, že by to nešlo. Ono se ke studiu musí přistupovat studijně a jde to.Proč neodejít ze školy se znalostí, když už tu musíme být, že? Žáci dostali konečně pocit, že to jde a někteří se již ozvali, že ten Zertifikat zkusí na ostro! Řekněme si to upřímně... Toto je odměna učiteli! :) A čtvrtý ročník? Zkusil test úrovně B1 a prošli všichni přítomní... Což je podstatné říci. Ti, co školu navštěvují, udělají, protože se učí a pracují... ;) Tedy 4. ročník opouští školu s tím, že splnili úroveň gymnázia a SOŠ a klidně - bez obtíží zvládnou A2 - a když jazykový kurz s přípravou ke zko

Když se studenti vrátí z jarních prázdnin, které většina z nás tráví na horách, a řeknou: "Byl jsem ve Švýcarsku na horách a rozuměl jsem ...." je to pecka! Zejména ve Švýcarsku :) Asi největší pochvalou, satisfakcí učiteli je, když vám žáci sdělí, že to, co jste je naučili (měli snahu je naučit), užili v běžném životě a více méně obstáli... Hodnotit ve škole znalosti není takové, jako když vám je ohodnotí praxe... :) Většinou se učitelům dostává uznání až po odchodu žáků ze školy... ale v tyto okamžiky, kdy slyšíte tu radost, "jo, já se domluvil/a!" To je ta pochvala, kterou chcete slyšet a víte, že ta práce nese ovoce a dává vám motivaci. Stejně tak když student se vrátí ze SCIO testů a oznámí vám: "Byl to nářez! Ale nejhorší je, že 99% z toho, co tam bylo, jste říkala v hodinách..." Tak proč zatraceně ti studenti nám nevěří, že si tu nehrajeme na chytráky a prudili, ale že to co jim říkáme, má hlavu a patu do budoucna?! To už možná je radost... ale škod

Velmi často se dostáváme, jako kantoři, do situací, kdy přijdeme z hodiny do kabinetu a je-li alespoň chvilka klidu bez klepání na dveře, začneme bilancovat nad studenty, jejich schopnostmi a efektivitou naší práce... Stále debatíme, zda je to v silách našich to ustát s nervy nepocuchanými a i po zbytek "kariéry" bez prášků nebo zda jsme adepti na "Chocholouška". Zda je to v silách našich studentů pobrat látky hodin, které stanovuje vyšší moc... Nakonec čelíme otázkám typu: Když se nedaří význam studia vysvětlit čistě pedagogickým optimismem o kráse vědění, které se lidstvo po staletí snaží poznat a že jim staletí "velcí mozci" snaží vytvářet metodologii věd, aby mohli společnost přivádět k dalšímu pokroku.... snažíme se zvolit jiný didaktický model.  Ten je pro ně již reálnější a pochopitelnější. Nakonec tedy hledáme, s kým v těch lavicích máme tu čest... Obrátíme se na našeho "pedagogického Boha" (což nám vštěpovali autority na vyso

...začíná vždy největší zábava :) Jasně! Jak pro koho :) Nejprve se baví maturanti plánováním plesu, což je myšleno spíše ironicky, protože kdo někdy plánoval takovou událost, ví, že naplánovat vše tak, aby to klaplo na výbornou a aby se událost vůbec zrealizovala, stojí nejen velké peníze, ale hlavně velké úsilí. Ale pokud se to povede, vždy je to příjemné pro všechny strany. Vyučující vidí studenti v krásných róbách jako dospělé dámy a pány, rodiče mají vidinu, že se to snad povede jim je dostat k té maturitě a studenti zažívají satisfakci prvního velkého úsilí. Je-li po plese, začíná realita! Teď totiž musí přijít to další úsilí, jehož vyvrcholení není úplně tak zábavné, jako ples a afterparty... Vlastně dostanou za něj jen papír v podobě maturitního vysvědčení. Tedy motivace je jakoby opouští... JENŽE! Maturitu mít "musí" praví rodiče.... Tedy po plese začíná zábava spíše pro jejich okolí, ironicky řečeno. Ale není tomu tak. Učitelé mají nervy za ně, hledají způsoby a

Návrat po Vánocích je už sám pro sebe velmi náročný. Bez debat: pro všechny! Některým jakoby se mozek zavalil tunou cukru...Ale grády nabírá zejména 4. ročník. Ti se připravují na svůj večer s velkým V. Příprava maturitního plesu jim ubírá čas čím dál víc... Není divu. Vše na poslední chvíli! Jako vždy :) Jestli i příprava na samotnou maturitu bude probíhat tímto stylem... potěš Pán Bůh :( Ale věříme, že ples, který je jejich večerem proběhne úspěšně a bude jako vždy kráááásný :)

Sešli jsme se v novém roce ... Člověk by čekal, že studenti si dali předsevzetí: "letos budu makat ve škole!" Ale realita prvního dne nás většinu vyvedla z omylu. Slova typu: "Nemohli bychom zkoušení/test odložit?" "Budeme si povídat..." ad. poukazují, že předsevzetí tohoto rázu nepadla. Ba naopak to vyznívá, že ještě po 14ti dnech prázdnin nejsou naladěni na studijní notu. Ještě horší je, že zjišťujeme, jak 14 dní volna s nimi dokáže zamávat... Většinu látky, informací, návyků jakoby někde z hlav vytratili... Čili je na pořadu otázka: Jsou prázdniny k dobru? Vezmeme-li v potaz fakt, že vstávání je problém. Soustředit se je problém. Vzpomenout si na naučené je problém. A jistě mnoho dalšího. U mladších dokonce zjišťujeme, že to jak jsme je socializovali do Vánoc, je to tam. Jedeme od začátku! Čili volno je jistě prima, ale návrat je pro učitele horor! :) Nicméně naše řady posílily nové vyučující, tak nám vnesou jistě krev do žil a do června to rozjedeme a