Veronika Vrtělková

Velmi často se dostáváme, jako kantoři, do situací, kdy přijdeme z hodiny do kabinetu a je-li alespoň chvilka klidu bez klepání na dveře, začneme bilancovat nad studenty, jejich schopnostmi a efektivitou naší práce... Stále debatíme, zda je to v silách našich to ustát s nervy nepocuchanými a i po zbytek "kariéry" bez prášků nebo zda jsme adepti na "Chocholouška". Zda je to v silách našich studentů pobrat látky hodin, které stanovuje vyšší moc... Nakonec čelíme otázkám typu: Když se nedaří význam studia vysvětlit čistě pedagogickým optimismem o kráse vědění, které se lidstvo po staletí snaží poznat a že jim staletí "velcí mozci" snaží vytvářet metodologii věd, aby mohli společnost přivádět k dalšímu pokroku.... snažíme se zvolit jiný didaktický model.  Ten je pro ně již reálnější a pochopitelnější. Nakonec tedy hledáme, s kým v těch lavicích máme tu čest... Obrátíme se na našeho "pedagogického Boha" (což nám vštěpovali autority na vyso

...začíná vždy největší zábava :) Jasně! Jak pro koho :) Nejprve se baví maturanti plánováním plesu, což je myšleno spíše ironicky, protože kdo někdy plánoval takovou událost, ví, že naplánovat vše tak, aby to klaplo na výbornou a aby se událost vůbec zrealizovala, stojí nejen velké peníze, ale hlavně velké úsilí. Ale pokud se to povede, vždy je to příjemné pro všechny strany. Vyučující vidí studenti v krásných róbách jako dospělé dámy a pány, rodiče mají vidinu, že se to snad povede jim je dostat k té maturitě a studenti zažívají satisfakci prvního velkého úsilí. Je-li po plese, začíná realita! Teď totiž musí přijít to další úsilí, jehož vyvrcholení není úplně tak zábavné, jako ples a afterparty... Vlastně dostanou za něj jen papír v podobě maturitního vysvědčení. Tedy motivace je jakoby opouští... JENŽE! Maturitu mít "musí" praví rodiče.... Tedy po plese začíná zábava spíše pro jejich okolí, ironicky řečeno. Ale není tomu tak. Učitelé mají nervy za ně, hledají způsoby a