Veronika Vrtělková

"Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem!" Dnešní doba klade důraz na znalost cizích jazyků... ale co dělat, když zjistíme, že neumíme ani ten svůj rodný? Nadchází rázem zapeklitý problém! Na koho svalit vinu? Máme-li dítě na škole, kde se učí cizímu jazyku (ne-li dvěma a více) a my nevidíme pokrok, zuříme a kroutíme hlavou, jak je to možné. A zejména máme-li dítě na škole soukromé. "Co je to tam učí?" "Jak je to tam učí?" je často slyšet zpoza zdi... Podíváme-li se na to optikou vyučujícího cizího jazyka, zjistíme, že i on si klade otázku "co je ti češtináři učili?" Bohužel reflexi tohoto problému najdeme pouze v individualitě jedince... Je bohužel smutné, že na III. stupni našeho vzdělávání se dozvíte odpověď na otázku úrovně základní školy "Co je podmět v této větě?" "ŽE" či po dotazování se na přísudek ve větě je v místnosti bohulibé ticho... Tedy... kde je ta ona chyba? O "pouhém" čtení to nebude. (ano i výz

EDUCAnet si velmi zakládá na schopnosti svých žáků prezentovat, prezentovat sebe a pracovat s médii. Žákům a studentům je umožněno v hodinách pracovat s různými médii a zpracovávat materiál z různých zdrojů. K verifikaci těchto schopností škola zřídila tzv. projektové dny a tento den takovou první vlaštovkou... Nosným tématem byly německo-české vztahy, které jednotlivé skupiny měly zpracovat dle zadaných témat s libovolným výstupem. Jak bylo nasnadě, prezentace byla nejčastějším výstupem skupin. Skupina 4. ročníku gymnázia, tedy naši nejstarší a nejschopnější, měli zadané téma "Němčina v proudu času na našem území" Dostali vizi vyučujících o obsahu, vizi o zpracování a slogan "stručně leč úderně!" První hodina byla v dimenzi výkladu vyučují s návrhy témat, zdrojů a vzhledu... Očekávání bylo velké. Vždyť se jedná o naše nejstarší :) Vše je jim jasné... kývli "vše jasné, vše ok"... Výsledek? Bohužel by neprodali ani nový tvar rohlíku :( Jejich osobní slogan