Veronika Vrtělková

..."O čem to mluví? V jakým jazyce to mluví? Tohle jsme dělali? Sakra, jo, tohle už jsem slyšel..." a mnohem více se studentům během prvních hodin v září honí hlavou. Bohužel ani to je většinou nenavede zasednout hned a obnovit tu pověstnou paměťovou stopu... a to ani nadcházející maturanty... Jak to? Stále je dost času totiž. "Klid mami, to zvládnu. Mám to pod kontrolou". To asi slýchá řada rodičů. (www.google.com) Jenže jak čas plyne...jde do tuhého. A opět zazní pověstná věta: "Klid mami, to zvládnu. Mám to pod kontrolou".Čas plyne dál a je tu první pololetí - leden: "Prosím, nemohl bych ještě přinést nějaký referát? Nemohl bych se ještě nechat přezkoušet?..." A nyní začíná nastupovat stres, který od září čekal připraven za dveřmi, aby mohl nastoupit v plném entrée :) Druhé pololetí je již výživnější. To se mění i výrazy ve tváři nejen studentů ... A prosby jsou usilovnější a usilovnější... A noci kratší a kratší... Nebylo by l

Zdál se to být nepředstavitelný problém, ale realita ukázala, že stačí pár mužných paží a přesun z místa na místo se odehrál během "několika hodin"... Zabalit krabice s hromadou chytrých knih, skript a CD... to zvládl i učitel :) Tíha těchto vědomostí však již byla prací pro zdatné paže a několik nákladních aut, která odvážela i "pohodlné" školní lavice, na nichž studenti doslova hltají informace o vědění. :) Tedy zabalit, připravit k odvozu...se zdálo být hračkou. Na druhé straně ... Příjezd do nové budovy, kde se ony krabice "jakoby ocitly", už tak pohodový se nezdál. Místnosti, kde se odehrávaly hry strýčka Pompy, byly přeplněné nábytkem, který ležel na hromadě a na Vás padla ta věta: "Nuuu...teď se tím prokousej a utvoř z toho kabinet a třídy!" Tedy odložíte kabelku, klíče, vyhrnete rukávy a pustíte se s vervou do "škatulata-škatulata-hýbejte -se". Po 2-3 hodinách z toho skutečně vykouzlíte prostor vhodný k práci. Nyní zbý