Přeskočit na hlavní obsah

Radost...

Když se studenti vrátí z jarních prázdnin, které většina z nás tráví na horách, a řeknou: "Byl jsem ve Švýcarsku na horách a rozuměl jsem ...." je to pecka! Zejména ve Švýcarsku :) Asi největší pochvalou, satisfakcí učiteli je, když vám žáci sdělí, že to, co jste je naučili (měli snahu je naučit), užili v běžném životě a více méně obstáli... Hodnotit ve škole znalosti není takové, jako když vám je ohodnotí praxe... :) Většinou se učitelům dostává uznání až po odchodu žáků ze školy... ale v tyto okamžiky, kdy slyšíte tu radost, "jo, já se domluvil/a!" To je ta pochvala, kterou chcete slyšet a víte, že ta práce nese ovoce a dává vám motivaci. Stejně tak když student se vrátí ze SCIO testů a oznámí vám: "Byl to nářez! Ale nejhorší je, že 99% z toho, co tam bylo, jste říkala v hodinách..." Tak proč zatraceně ti studenti nám nevěří, že si tu nehrajeme na chytráky a prudili, ale že to co jim říkáme, má hlavu a patu do budoucna?! To už možná je radost... ale škodolibá. :(

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co s nabiflovaným?

Ve škole se naučíme, jak používat to či to a znát to i tamto... Ale encyklopedismus je teorie dávno přežitá, byť pro Čechy tak typická... V mnoha školách stále však platná a na mnoha vysokých školách státního typu stále potřebná... Jenže koho to baví se učit "telefonní seznam"? Stejně posléze informace pouze "vyplivnu" do testu a záhy, v rámci přirozené obrany mozku, zase vypustím, jelikož mi nikdo "lidsky" nepodal, jak a kde ten integrál, ten gramatický jev či vzorec v chemii v běžném životě používat...  A jak nejlépe zužitkovat tedy naučené ze školy? Jak to procvičit VŠE tak, aby mě to alespoň trochu bavilo a nesvazovalo to naši kreativitu? Tak jsme jednoho dne vybrali reklamy na internetu, sebrali jim zvuk a vytvořili takové reklamy pro hluchoněmé... :) Kreativitě meze kladeny nebyly, vždyť i pejorativní slova jsou součástí běžně mluveného jazyka a navíc... nikdo na nás nebude mluvit v německy mluvících zemích knižní němčinou... Studenti se pobaví, vyu

Maturanti 2017

Zřejmě nejkrásnější část pro studenty školního roku a zřejmě i nejnáročnější. Je to přesně ta chvíle , kdy jim dochází, že už končí školu a bude klid... Do tohoto okamžiku si vlastně nepřipouští, že onen vysněný konec je spojený s dřinou, která je teprve čeká... Do plesu se prostě žije plesem. :) Je to ale přesně ta chvíle, kdy rodičům dojde, že jejich děti vyrostly a třídní učitelce náhle dojde, že uplynuly další 4 roky... Tedy ples je momentem mnoha pocitů... I letošní maturitní ples, přes drobné disharmonie, byl úspěšný a krásný a já opět vidím, jak se mi z "dětí" v prvním ročníku staly "dámy a pánové"... Těmto maturantům ale patří speciální dík... Nyní však již přejme jen úspěch a hodně sil k maturitě! No nově uvedeným do týmu "EDUCAnet" naopak hodně sil na dlouhou cestu až tam, kde stojí maturanti současní! :)

Když učitel není...

Většinou se ozve obrovské nadšení, objeví-li se na rozvrhu nepřítomnost někoho z pedagogů. "Super. Není tady." Tento jev se však na EDUCAnet Praha nenosí :) Naši studenti dobře vědí, že i když kantora skolí nějaký ten bacil, jejich vzdělávání tímto neutrpí. Vždy jsou připravené pro ně materiály, které jsou šité na míru třídě, s nimiž kantor stráví někdy pěknou řádku času, ale přeci musí zabezpečit trvalý a efektivní chod svých ratolestí, které jsou tak lačné po vědění :) Nestane se tedy, že by neměli žáci své materiály na hodinu i v době nepřítomnosti vyučujícího. Co se však stane... po návratu vyučující zjistí, že materiál není vypracovaný... začne maraton "ale" :) Díky bohu za 21. století v oblasti technologií, kdy žáci mají přístup i k elektronickému uložení v jejich složkách :) Tedy kde bude chyba? :))) V učiteli! Samozřejmě :)