Výuka cizích jazyků je pro někoho zábavou, pro jiného utrpením. Jeden výuku ve škole vnímá jako výhodu a to nejen jako devizu do budoucího života a jiný ji vnímá jen jako povinnost nastavenou "těmi nahoře". Motivace je však klíčem k naladění se nejen do školního předmětu, ale i určitým nástrojem k úspěchu. Ano, většina studentů škol vnímá své předměty jako povinnost a povinnost v nich "prolézat" a navíc jejich obsahy silně odděluje. Tedy skončí-li výuka jednoho, zaklapne sešit, učebnici... a hurá na další předmět. Stejně je tomu i v jazykových předmětech. Tedy skončí-li čeština, kde se student učí syntaxi a s ní spojených termínech, zaklapne sešit a s ní i mozek a v hodině jazyka cizího už tyto znalosti neaplikuje. Co je však ještě horší... Student si oddychne "uf mám písemku z češtiny za sebou, prolezu. Už to nepotřebuji." a najednou přijde cizí jazyk po pár letech třeba a najednou znalosti stavby vět potřebuje a co víc, vyučující staví na znalostech nabytých v předešlém vzdělání. A jsme u kamene úrazu. Jak vysvětlit stavbu věty v cizím jazyce, když student nezvládá rozebrat větu ani ve svém jazyce rodném? Jak chtít po studentovi, aby mluvil, když neumí postavit větu? Dnešní trend je učit přirozeně. Je to úžasné. Nicméně bez toho, aniž bychom člověka naučili chodit, nemůžeme po něm chtít, aby utíkal... Nenaučíme-li se základy, nemůžeme stavět nadstavbu. Nenaučíme-li studenta co je podmět a přísudek, nikdo mu rozumět nebude a o to přeci v jazyce jde. Docházíme tak, učitelé na vyšším stupni, k otázkám, co vlastně na základní škole dělali? Protože studenti praví: to jsme nedělali... to jsme takhle nedělali... atp. Ovšem spíš to vypadá, že studenti pouze zaklapli své hlavy po ukončení látky a prostě se to z hlavy vytratilo. Častým problémem nás, jazykářů, je to, že narážíme na svízel v podobě, kdy student ví, že existuje podmět a přísudek. Jenže tady jejich povědomí končí. K čemu v té větě ale vlastně jsou? Jaký je jejich význam? To je již otázka, na niž odpověď nedostaneme. A takových "prkotin" je více. Výsledek? Špatné známky. A důvod? Ta němčina... španělština... jsou taaaaaaaaaaak těžké! Nejsou! Je to jen znalost svého jazyka aplikovaná na jazyk cizí, kde jediné novum je slovní zásoba. Tak kde je problém?
Ve škole se naučíme, jak používat to či to a znát to i tamto... Ale encyklopedismus je teorie dávno přežitá, byť pro Čechy tak typická... V mnoha školách stále však platná a na mnoha vysokých školách státního typu stále potřebná... Jenže koho to baví se učit "telefonní seznam"? Stejně posléze informace pouze "vyplivnu" do testu a záhy, v rámci přirozené obrany mozku, zase vypustím, jelikož mi nikdo "lidsky" nepodal, jak a kde ten integrál, ten gramatický jev či vzorec v chemii v běžném životě používat... A jak nejlépe zužitkovat tedy naučené ze školy? Jak to procvičit VŠE tak, aby mě to alespoň trochu bavilo a nesvazovalo to naši kreativitu? Tak jsme jednoho dne vybrali reklamy na internetu, sebrali jim zvuk a vytvořili takové reklamy pro hluchoněmé... :) Kreativitě meze kladeny nebyly, vždyť i pejorativní slova jsou součástí běžně mluveného jazyka a navíc... nikdo na nás nebude mluvit v německy mluvících zemích knižní němčinou... Studenti se pobaví, vyu
Komentáře
Okomentovat