Když se studenti vrátí z jarních prázdnin, které většina z nás tráví na horách, a řeknou: "Byl jsem ve Švýcarsku na horách a rozuměl jsem ...." je to pecka! Zejména ve Švýcarsku :) Asi největší pochvalou, satisfakcí učiteli je, když vám žáci sdělí, že to, co jste je naučili (měli snahu je naučit), užili v běžném životě a více méně obstáli... Hodnotit ve škole znalosti není takové, jako když vám je ohodnotí praxe... :) Většinou se učitelům dostává uznání až po odchodu žáků ze školy... ale v tyto okamžiky, kdy slyšíte tu radost, "jo, já se domluvil/a!" To je ta pochvala, kterou chcete slyšet a víte, že ta práce nese ovoce a dává vám motivaci. Stejně tak když student se vrátí ze SCIO testů a oznámí vám: "Byl to nářez! Ale nejhorší je, že 99% z toho, co tam bylo, jste říkala v hodinách..." Tak proč zatraceně ti studenti nám nevěří, že si tu nehrajeme na chytráky a prudili, ale že to co jim říkáme, má hlavu a patu do budoucna?! To už možná je radost... ale škodolibá. :(
Na školách je velmi časté, že se studentům pedagogové snaží představit svět i z té praktické stránky. Vodí se tedy na nejrůznější akce, přednášky či debaty... Vizí pedagoga při tom je nejen ona ukázka praxe, ale i zvyšování jejich povědomí o institucích, jejich sídlech a zažití té "pracovní" atmosféry uvnitř. Když mi studenti oznámili, že netuší, kde se nachází CEVRO Institut, nepřekvapilo mě to. Kde sídlí ale naše vláda...zarazilo mě to. Ale budiž...nyní jsou již v obraze a mohou říci po shlédnutí TV zpráv..."ha tam jsem byl" :) Ale jaký přínos to má ve skutečnosti? Poslední naše akce byla debata s představiteli státu. Studenti se mohli živě zeptat "osobností" na cokoliv, co je zajímalo. Při otevření debaty se "ozvalo" ticho. Klademe si tedy otázku: Proč se studenti neptají? Vyšlo najevo, že zkušenost onich osobností je, že Češi se obecně neptají/mají ostych se zeptat. Vypadá to potom, že se asi náš národ nezajímá... Nicméně po otevření otázek m...
Komentáře
Okomentovat