Maturita...

Měsíc květen je jeden z nejnáročnějších měsíců v praxi učitele střední školy. Konec dubna je ve znamení rozhodování se o budoucích několika měsících studentů, což svědomí pedagoga nedopustí jen tak ledabyle přejít a když už vyřeší inu záludnou otázku "pustit či nepustit", začne období nervů, zda udělal dobře a zda student skutečně předvede u zkoušky, to co by měl, tzn. je-li učitelem připraven či ne! Možná si říká mimopedagogický pracovník, že to máme, my učitelé, v paži....ale věřte, že tomu tak není.
Když už ale se rozhodneme studenta pustit ke zkoušce z dospělosti, jdeme do toho i s tím, že se mu budeme snažit pomoci, když už přijde to známé "okno" :) Kdo se učí a připravuje svědomitě, ten této naší pomoci dokáže využít.
Jsou ale případy, kdy se rozhodneme pustit žáka k maturitě, ale stoprocentně o tom přesvědčeni nejsme. Jsou tam ještě nedostatky, které naše přesvědčení brzdí... :( Studenti potom slibují a slibují a my jim věříme, protože jde přeci o jejich maturitu... Nejhorší chvíle nastává, když právě tito studenti u zkoušky právě ani tuto naši pomoc nedokáží využít. Je to smutná chvíle a o to smutnější je, když zjistíte, že ani jejich svědomí není připravené.... Nakonec nás "položí" instituce, která vás proškolila o průběhu zkoušek, ta, která nastavila laťku vysoko a právě tato instituce potom zpochybní, co se dá a studentovi neznalému ani obsahu knihy, kterou měl číst, maturitu při odvolání uzná.... No to jsou potom situace, kdy má pedagog, nejhůře placené vysokoškolské povolání, chuť s tím praštit a jít si pípat na pokladnu.
Někde bude chyba....státe kde?