Všude jinak! Prvňáčci přichází s úsměvem od ucha k uchu a výrazem, jako by očekávali za každým rohem minimálně personifikované hrdiny z pohádek nebo s výrazem, že za každým rohem se ukrývá minimálně čarodejnice (tu ovšem vidí i ti staší). Středoškoláci chodí do prvního ročníku s očekáváním a výrazem...už nejsme děti! Už jsme velký! Což se změní, než narazí na opravdového mazáka v podobě maturanta, který si ovšem jich vůbec nevšímá a jediné, co hledají je telefon, aby "zcheckovali" aktuální stav ... Pozdní příchod? Denní režim! Už neřeší...První den učitele je také rozmanitý. Třídní se totiž na pár dní změní v byrokrata hodného postu poštovní úředník a má tak úzký vztah s klávesnicí počítače, že na ni žárlí i partneři. Jejich hlava zaznamenává takový nápor informací a po několika týdnech i takovou změnu hladiny hluku, že mají pocit, že jim hlava praskne. Vedení má vztah s klávesnicí ještě uzší! Pošťáci jim nosí poštu již místo domů do práce. Tak doufejme, že pracovní nasazení jim všem vydrží a zejména se nakazí studenti :)
Komentáře
Okomentovat